Follow me on: DOMODI | ASK.fm

Černá ovce rodiny.

28. května 2014 v 14:50 | Dolly Marseille |  Článek na téma
Jmenuji se Anna Marie Montgomeryová, nedávno jsem měla 18 let. Nyní se nacházím v psychiatrické léčebně. Jsem tu nejenom, protože jsem byla závislá na amfetaminech, ale hlavně, protože jsem zabila svou matku. Kdybych mohla vrátit čas, nevrátila bych se ke dnu, kdy jsem ji zabila. Ale ke dnu, kdy jsem si vzala první pilulku..

Víte, ono není jednoduché být jedináček a ještě k tomu dcera bohatých právníků. Rodiče mne milovali, to ano. Ale pořád chtěli, abych byla jako oni. Vzdělaná, slušná holčička. A nejenom rodiče, ale i sestřenice, prarodiče, zkrátka každý v naší rodině měl nějaký podělaný titul.
Jenomže já nikdy nebyla a nebudu jako oni. Jsem prostě černá ovce naší rodiny, teda podle slov mého otce. Ale opravdu jsem se snažila.
Rodiče často jezdili pracovně mimo město, někdy i mimo zemi. Takže jsem bývala často sama doma. Což pro mě znamenalo vysvobození od učení. Vždy, když odjeli, já šla někam na párty bavit se. Na jedné párty jsem taky poznala svého kluka Tadeáše.
Tadeáš, je o rok starší, než já. A je vyučený jako automechanik. Jeho máma pracuje jako prodavačka v jednom místním supermarketu a jeho táta je dělník. Tedeáše strašně miluji a jeho rodiče jsem si oblíbila. Často jsme k nim spolu chodili. Jednou se mě Tadeáš zeptal, kdy seznámím já jeho s mými rodiči. Tahle otázka mě zaskočila! Nevěděla jsem jak mu vysvětlit, že moje rodina je prostě jiná, než ta jeho. Já mu totiž nikdy o mojí rodině pořádně nevyprávěla, raději jsem tohle téma přeskočila.
Opravdu jsem se obávala rodičům zmínit, že chodím s klukem, který má jen výučák. A vlastně sem se obávala právem.. Jednoho dne jsem se rozhodla, že řeknu rodičům o Tadeášovi, jenomže jsem si vybrala špatný den! Byl to zrovna den třídních schůzek, na které já zapomněla.
Přišla jsem domů a táta s mámou, seděli v kuchyni u stolu. Sakra, proč mi nepřišli ty jejich výrazy divné?! No, zkrátka ani jsem je pořádně nepozdravila a hned na ně vybalila, že mám kluka. Chtěla jsem to mít rychle za sebou!
Co se dělo dál? Třídní schůzka nedopadla dobře, učitelé si stěžovali, že se řádně neučím a propadám z 2 předmětů. Tohle si dcera takových rodičů dovolit prostě nemůže. Takže jsem měla zaracha. A samozřejmě Tadeáše mi hned zatrhli, protože si mysleli, že on může za mé známky. "Je to kluk jen s výučným listem, máš na víc." Tohle mi řekl táta.
Ale to jejich zaracha nefungovalo, museli by přestat jezdit pryč, což nepřestali. Vydala jsem se na jednu párty, která se konala poblíž. Tadeáš nemohl, jel s tátou rybařit. Nevadí, i přesto jsem šla, ale moc jsem se nebavila. Protože jsem musela pořád přemýšlet, jak zvládat scházet se s mou láskou a zároveň nepřítelem jménem "učení". Všiml si mě takový nevzhledný kluk s pěkně velkýma kruhama pod očima a vlastně jsem ho od vidění znala od nás ze školy. Přišel, zamnou a začal tím, že proč se nebavím, co se děje atd. Já mu vše povyprávěla. On se usmál, chvíli mlčel a pak řekl: "možná bych jedno řešení měl, ale nesměla bys o tom nikomu říct a už vůbec ne, že to máš ode mě."
Předal mi takovou divnou pixly od léků, kde byla stržena cedulka s názvem léků. Řekl, že mi to pomůže, abych nespala a díky tomu stíhala více věcí. A taky, že on sám to používá, aby se mohl učit. Ale neupozornil mě, že to může mít i nepříznivé následky..
Na těch tabletách jsem začala být závislá. Hlavně protože mi umožnili vidět se s Tadeášem, všechno stíhat a jednoduše od noci až do rána se učit, bez toho aniž by se mi chtělo spát. Rodiče byli spokojeni, protože jsem se zlepšovala ve škole, to byl hlavní cíl. Všechno se zdálo být fajn.
Teda dokud nemusela jet máma pro mě na policejní stanici. - Byla jsem asi náměsíčná. Nevím, jak se to stalo. Pamatuji si jen, že jsem byla v pokoji a najednou jsem se probudila a viděla jsem jak nade mnou stojí policajt a já ležím před vchodem mé školy. Nejprve tomu máma nevěnovala nějak pozornost, protože jsem si vymyslela, že jsem musela pro něco do školy a bla bla bla, no nevěřila tomu, ale neřešila to. Až, když se mi tohle stalo podruhé. A to už semnou máma šla k doktorovi, aby zjistil, co se semnou děje. Samozřejmě z výsledků testů krve bylo hned jasné, čím je to způsobeno. Dostala jsem velkou facku a musela jsem ji dát všechny mé "zázračné" tabletky. Nechala mě na pár dní doma a taky si vzala dovolenou v práci. Tadeášovi jsem řekla, že jsem jen nemocná, což mi uvěřil, protože jsem vypadala v té době opravdu hrozně.
Ale nebylo to všechno tak jednoduché. Začali abstinenční příznaky a já měla děsné migrény, bylo mi blbě, prostě se to nedalo vydržet.. Musela jsem, musela! V noci jsem se vkradla mámě do šatny, protože jsem věděla, že tam byly moje tabletky ukryté. Máma je nevyhodila, aby je ukázala tátovi, který byl na služebce. A já si jich teda pár vzala. Bylo to pro mě neskutečné vysvobození, cítila jsem se jako znovuzrozená. A poté jsem šla do pokoje.
Zbytek si pamatuji jen záblesky.. Stojím v kuchyni, něco držím a máma na mě křičí.
Byla jsem opět náměsíčná. To, co jsem držela v ruce, byl nůž. A když na mě máma začala křičet, tím mě probrala, ale zároveň ve mně vyvolala zmatenost, vztek a já ji bodla, aniž bych chtěla. Opravdu jsem to nechtěla udělat.. Bodla jsem ji přímo do krku, nebylo ji už pomoci..
Táta se ještě tu noc vrátil. S brekem jsem mu vše vysvětlovala. On mi odpustil a taky zařídil, abych nešla do vězení, ale šla se léčit..
Tak moc jsem se snažila rodiče nezklamat a nebýt černou ovcí rodiny, až jsem dosáhla toho, že jí budu navždy.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chantalumbrella | E-mail | Web | 28. května 2014 v 15:50 | Reagovat

Hezkej článek! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama