Follow me on: DOMODI | ASK.fm

Květen 2014

Černá ovce rodiny.

28. května 2014 v 14:50 | Dolly Marseille |  Článek na téma
Jmenuji se Anna Marie Montgomeryová, nedávno jsem měla 18 let. Nyní se nacházím v psychiatrické léčebně. Jsem tu nejenom, protože jsem byla závislá na amfetaminech, ale hlavně, protože jsem zabila svou matku. Kdybych mohla vrátit čas, nevrátila bych se ke dnu, kdy jsem ji zabila. Ale ke dnu, kdy jsem si vzala první pilulku..

Víte, ono není jednoduché být jedináček a ještě k tomu dcera bohatých právníků. Rodiče mne milovali, to ano. Ale pořád chtěli, abych byla jako oni. Vzdělaná, slušná holčička. A nejenom rodiče, ale i sestřenice, prarodiče, zkrátka každý v naší rodině měl nějaký podělaný titul.
Jenomže já nikdy nebyla a nebudu jako oni. Jsem prostě černá ovce naší rodiny, teda podle slov mého otce. Ale opravdu jsem se snažila.
Rodiče často jezdili pracovně mimo město, někdy i mimo zemi. Takže jsem bývala často sama doma. Což pro mě znamenalo vysvobození od učení. Vždy, když odjeli, já šla někam na párty bavit se. Na jedné párty jsem taky poznala svého kluka Tadeáše.
Tadeáš, je o rok starší, než já. A je vyučený jako automechanik. Jeho máma pracuje jako prodavačka v jednom místním supermarketu a jeho táta je dělník. Tedeáše strašně miluji a jeho rodiče jsem si oblíbila. Často jsme k nim spolu chodili. Jednou se mě Tadeáš zeptal, kdy seznámím já jeho s mými rodiči. Tahle otázka mě zaskočila! Nevěděla jsem jak mu vysvětlit, že moje rodina je prostě jiná, než ta jeho. Já mu totiž nikdy o mojí rodině pořádně nevyprávěla, raději jsem tohle téma přeskočila.
Opravdu jsem se obávala rodičům zmínit, že chodím s klukem, který má jen výučák. A vlastně sem se obávala právem.. Jednoho dne jsem se rozhodla, že řeknu rodičům o Tadeášovi, jenomže jsem si vybrala špatný den! Byl to zrovna den třídních schůzek, na které já zapomněla.
Přišla jsem domů a táta s mámou, seděli v kuchyni u stolu. Sakra, proč mi nepřišli ty jejich výrazy divné?! No, zkrátka ani jsem je pořádně nepozdravila a hned na ně vybalila, že mám kluka. Chtěla jsem to mít rychle za sebou!
Co se dělo dál? Třídní schůzka nedopadla dobře, učitelé si stěžovali, že se řádně neučím a propadám z 2 předmětů. Tohle si dcera takových rodičů dovolit prostě nemůže. Takže jsem měla zaracha. A samozřejmě Tadeáše mi hned zatrhli, protože si mysleli, že on může za mé známky. "Je to kluk jen s výučným listem, máš na víc." Tohle mi řekl táta.
Ale to jejich zaracha nefungovalo, museli by přestat jezdit pryč, což nepřestali. Vydala jsem se na jednu párty, která se konala poblíž. Tadeáš nemohl, jel s tátou rybařit. Nevadí, i přesto jsem šla, ale moc jsem se nebavila. Protože jsem musela pořád přemýšlet, jak zvládat scházet se s mou láskou a zároveň nepřítelem jménem "učení". Všiml si mě takový nevzhledný kluk s pěkně velkýma kruhama pod očima a vlastně jsem ho od vidění znala od nás ze školy. Přišel, zamnou a začal tím, že proč se nebavím, co se děje atd. Já mu vše povyprávěla. On se usmál, chvíli mlčel a pak řekl: "možná bych jedno řešení měl, ale nesměla bys o tom nikomu říct a už vůbec ne, že to máš ode mě."
Předal mi takovou divnou pixly od léků, kde byla stržena cedulka s názvem léků. Řekl, že mi to pomůže, abych nespala a díky tomu stíhala více věcí. A taky, že on sám to používá, aby se mohl učit. Ale neupozornil mě, že to může mít i nepříznivé následky..
Na těch tabletách jsem začala být závislá. Hlavně protože mi umožnili vidět se s Tadeášem, všechno stíhat a jednoduše od noci až do rána se učit, bez toho aniž by se mi chtělo spát. Rodiče byli spokojeni, protože jsem se zlepšovala ve škole, to byl hlavní cíl. Všechno se zdálo být fajn.
Teda dokud nemusela jet máma pro mě na policejní stanici. - Byla jsem asi náměsíčná. Nevím, jak se to stalo. Pamatuji si jen, že jsem byla v pokoji a najednou jsem se probudila a viděla jsem jak nade mnou stojí policajt a já ležím před vchodem mé školy. Nejprve tomu máma nevěnovala nějak pozornost, protože jsem si vymyslela, že jsem musela pro něco do školy a bla bla bla, no nevěřila tomu, ale neřešila to. Až, když se mi tohle stalo podruhé. A to už semnou máma šla k doktorovi, aby zjistil, co se semnou děje. Samozřejmě z výsledků testů krve bylo hned jasné, čím je to způsobeno. Dostala jsem velkou facku a musela jsem ji dát všechny mé "zázračné" tabletky. Nechala mě na pár dní doma a taky si vzala dovolenou v práci. Tadeášovi jsem řekla, že jsem jen nemocná, což mi uvěřil, protože jsem vypadala v té době opravdu hrozně.
Ale nebylo to všechno tak jednoduché. Začali abstinenční příznaky a já měla děsné migrény, bylo mi blbě, prostě se to nedalo vydržet.. Musela jsem, musela! V noci jsem se vkradla mámě do šatny, protože jsem věděla, že tam byly moje tabletky ukryté. Máma je nevyhodila, aby je ukázala tátovi, který byl na služebce. A já si jich teda pár vzala. Bylo to pro mě neskutečné vysvobození, cítila jsem se jako znovuzrozená. A poté jsem šla do pokoje.
Zbytek si pamatuji jen záblesky.. Stojím v kuchyni, něco držím a máma na mě křičí.
Byla jsem opět náměsíčná. To, co jsem držela v ruce, byl nůž. A když na mě máma začala křičet, tím mě probrala, ale zároveň ve mně vyvolala zmatenost, vztek a já ji bodla, aniž bych chtěla. Opravdu jsem to nechtěla udělat.. Bodla jsem ji přímo do krku, nebylo ji už pomoci..
Táta se ještě tu noc vrátil. S brekem jsem mu vše vysvětlovala. On mi odpustil a taky zařídil, abych nešla do vězení, ale šla se léčit..
Tak moc jsem se snažila rodiče nezklamat a nebýt černou ovcí rodiny, až jsem dosáhla toho, že jí budu navždy.


Péče o nehty

26. května 2014 v 17:32 | Dolly Marseille |  Dívčí svět
1. Odlakování
- Nejprve si řádně odlakujte nehty. Odlakovač nanášejte na nehet pomocí vatového tamponu, který na nehet přiložíte a necháte chvíli působit. Poté jednoduše setřete. V žádném případě nehet nedrhněte! A Snažte se, aby se odlakovač co nejméně dostal na okolní kůži nehtu.

2. Lázeň
- Dopřejte nehtům lázeň. Postačí, když dáte teplou vodu s citronem do misky a ponoříte do ní ruku na 5-10 minut. Můžete dát do vody i bylinky, například heřmánek, aloe a také přidat pár kapek olivového oleje. Poté ruce jemně osušte.
3. Nehtová kůžička
- Prsty i s nehty namažte nějakým krémem na ruce. Nejlépe, který obsahuje i vitamíny prospěšné nehtům. (Já používám regenerační krém Isolda, který obsahuje olivový olej a tea tree. A stojí pár korun.) Poté vezmete do ruky zatlačovač (kopýtko) a kůžičku zatlačíte. Největší blbost je, pokud kůžičku odstřihnete. Jen kůžičku zatlačte!
4. Pilování
- Odstraňte špínu pod nehty. Pokud není nutno, nepoužívejte kleště ani nůžky. Stačí, když nehty zapilujete. Jestli je, použijte ostré nástroje. Nikdy ne tupé, narušili byste si s nimi nehet.
Při pilování zaměřte pozornost především na váš pilník. Vyhněte se kovovým pilníkům, protože jsou nejméně šetrné k nehtům. Správná volba je skleněný nebo nějaký jemnější. Nehty zapilujte do požadovaného tvaru. Pokud máte křehké nehty, rozhodně je nepilujte do rovna, mohly by se pak zachytávat o textilie a tím se pak narušit.
5. Lakování
- Vždy použijte podkladový lak. - Záleží na vás jaký si vyberete(na zpevnění, výživu..).

A nakonec naneste jakýkoliv svůj oblíbený lak.

Iveta Bartošová

24. května 2014 v 19:25 | Dolly Marseille |  Ostatní
Všichni jste jistě obeznámení s tím, že Bartošová spáchala sebevraždu. No, taky kdo by nebyl, když je neustále ve všech médiích. Je mi z toho všeho k blití. Česká republika je plná falešných lidí.
Kolik lidí vyřklo, že by bylo nejlepší, kdyby raději, em.. umřela. A když se tak stalo, tak najednou ji všichni milují, zapalují svíčky, nosí dary a nevím co ještě. Ale jsou tady i upřímní lidé, kteří svíčku pro ni zapálili opravdu z lásky.
No a pak jsou tady lidi, kteří se její smrtí baví, nebo se na ní dokonce přiživují.
Facebook byl zaplaven statusy. "Iveta, je dneska nějaká přejetá.." No, zkrátka jsme národ idiotů.
Debilní redaktoři, kteří ji neustále řeší, jen aby jim šly peníze do kapes.
Nejvíc mě rozesmálo, když ji řešili v Prásku, nebo kde a vykládali tam o naprostých nesmyslech. Jako, že její život neustále doprovázely čísla 1,7 a 17. "To nebude náhoda, to něco znamená." (Ano, jistě.) A pak přišel na řadu nějaký chlap, který vedl směšnou diskuzi o těch číslech.
Jediné s čím bych souhlasila, je, že si vybrala smrt na kolejích, protože na nich umřela její první láska Petr Sepeši. Fajn, to už je uvěřitelné, ale ostatní jsou naprosté bláboly.
Někteří si myslí, že jí k sebevraždě dovedli média. Možná jí znepříjemňovali život, ale nemyslím si, že by ji dovedli, až k sebevraždě.
Jediný důvod, proč se rozhodla skončit se životem, byl její pseudo milovník Josef Rychtář.
Který se na ni "přilepil", jen kvůli její slávě, aby se mohl ukazovat veřejnosti.
Ten chlap je už od pohledu nesympatický, arogantní a vypadá jako labilní psychopat.
Taky bych raději skočila pod vlak, než být s ním.
Její smrt ho zasáhla jen, protože bez Ivety se o něj už nebude nikdo zajímat a bude opět nikdo.
No, takže mu nezbývá nic jiného, než dělat ze sebe šaška. Bude sbírat kamínky u kolejiště a brečet u nich. Položí na ně něčí blonďatý vlas a bude je ukazovat reportérům, jen aby upoutal na sebe pozornost. No a pak je tu zachránce žen - Zdeněk Macura, o kterém nemá smysl se ani zmiňovat, protože je to snad ještě větší šašek, než ten Rychtář. Ani bych se nedivila, kdyby se na těch jejich drsných rvačkách domlouvali, jen aby na sebe upoutávali pozornost.

No nic, to je ode mě vše. Mějte hezký zbytek dne. :)

Výrobky, které mi pomáhají s bojem proti akné.

24. května 2014 v 12:10 | Dolly Marseille |  Dívčí svět
Více v celém článku

Péče o problematickou pleť.

23. května 2014 v 15:08 | Dolly Marseille |  Dívčí svět
O tenhle typ pleti je potřeba větší péče, než u ostatních. A taky není jednoduché najít ty správné výrobky, které pomohou. Ale jak se o ni správně starat?
( Jsou to rady, které každý zná, ale třeba někomu pomůžou. :) )

Umyjeme obličej teplou vodou.
- Póry se otevřou, pleť přijímá více živin z masky.

Použijeme na pleť peeling.
- Ten stačí použít 2 krát do měsíce.
- Pomáhá nám odstranit odumřelé buňky, zbavit pleť mazu a vyčistit ucpané póry.

Nyní je pleť připravena na masku.
- Použijeme vhodnou na náš typ pleti, tudíž na problematickou.

Masku smyjeme studenou vodou.
- Studená voda póry uzavírá.

Následuje Tonikum
- Opět vhodné na náš typ pleti.

Nyní nech pleť chvíli odpočinout.

Make-up
Úplně nejlepší by bylo žádný nepoužívat, ale vím, že není snadné se ukazovat s beďary na tváři.
Tak teda vybíráme nějaký, který neucpává póry.
A zcela výjimečný by byl, jen nějaký lehký make-up + zakrytí nedostatků korektorem.
Pokud možno vynecháme pudr.
Anebo použijeme transparentní. (U kterého pozor, není vhodný na focení s bleskem)
Poté už postupujte podle sebe.

Večer je potřeba pleť zase důkladně odlíčit.
Na noc dáme působit nějaký gel na akné.

Já sama trpím problematickou pletí, i když ne tolik jako dříve.
A vím, že není jednoduché najít správný výrobek, který pomůže, proto jsem se rozhodla podělit se s těmi, které mi pomohly. Ale to až v příštím článku. :)


BTW: Nejlepší je vybírat přírodní výrobky, ty pomáhají nejvíce. A také je lepší jít raději do lékárny, než do drogerie.

40 faktů o mně.

22. května 2014 v 13:00 | Dolly Marseille |  Dolly Marseille

40 faktů o mně.

1.Přezdívka Dolly Marseille je odvozena z jména a příjmení.
2. Je mi 18 let
3. Jsem černovláska
4. Měřím 164cm
5. Bydlím v městě.
6. Mám kočku.
7. Mám ráda nakupování, ale jen pokud nakupuji já .
(Nesnáším čekání než si kamarádka vybere. :D)
8. Holky mého věku mi přijdou hloupé nebo se chovají jako d*vky.
9. Rozumím si více s opačným pohlavím.
( Asi proto, že kluci neřeší zbytečnosti, drby a dokážou se více odvázat. Ale znám i kluky, kteří jsou větší drbny než holky.:D)
10. Nedokážu odejít z domu nenamalovaná, připadám si jako nahá.
11. To samé s náušnicemi, bez nich taky nedokážu být.
12. Mé vlasy měří 56cm.
13.Nesnáším lesky na rty, když fouká vítr, tak se mi na něj lepí vlasy.
14. Jsem kuřačka, ale pokud nejsem mezi kuřáky, stačí mi 1 cigareta za den.
15. Nedokážu si představit den bez kávy.
16. Miluji jahody.
17. Nesnáším ryby a hlavně to jejich aroma.
18. Jím jen kuřecí maso.
19. Nejím párky, ani paštiky.
20. Nejraději mám sýr v bulce.
21. Mým nejoblíbenějším ročním obdobím je jaro, protože není příliš teplo, ani zima.
22. Jsem blázen do hororů. A mnohem raději se na ně dívám sama.
23. V budoucnu si chci pořídit Stafordšírského bulteriéra.
24. Jsem taková sova, jelikož raději chodím ven večer.
25. Z alkoholických nápojů mám nejraději Cuba Libre.
26. Mám ráda místa, která jsou dál od města, kde není nic, jen ticho.
27. Bojím se pavouků a jedovatých hadů. Škrtiči mi nevadí.
28. Oblékám se podle nálady. Někdy sukně, šaty, podpatky, jindy mikina rifle tenisky.
29. Nemám vyhrazený styl hudby a taky záleží na náladě. Ale většinou poslouchám písničky v kterých se najdu.
30. Jako malá jsem hrála fotbal.
31. A nejspíš proto mám raději fotbal než hokej.
32. Líbí se mi plešatí chlapci.
33. Miluji pánské vůně! Samozřejmě se s nimi nevoním. :D
34. Nerada lížu na veřejnosti nanuk Calippo, připomíná mi to.. no to je jedno. :D
35. A taky nerada jím na veřejnosti, vadí mi, když se na mě někdo při jídle dívá.
36. Nesnáším drogy. Pokud je někdo z mého okolí začne brát, už to pro mě není přítel.
37. Tráva mi tolik nevadí, ale záleží jak na člověka působí a taky jak často ji kouří.
38. Nemám ráda dlouhé čekání.
39. Když jdu někam, dojdu vždy na čas. Když má někdo přijít pro mě, čeká i 15 minut.:D
40. Dokážu poradit víc druhým, než sobě.

Knír musí pryč!

19. května 2014 v 16:34 | Dolly Marseille |  Dívčí svět

Knír musí pryč!

Vypadají nehezky a hlavně snižují sebevědomí..
Nejčastěji se vyskytují u starších žen, ale i u mladších. Nejvíce u přírodních tmavovlásek.
O čem je řeč? O největší noční můře mnoha dívek a žen - chloupky v obličeji.
Jak se jich zbavit?
Je mnoho možností..
Ale - ne všechny jsou účinné, nebo nám je naše peněženka nedovolí.
Já sama jich pár mám, nejsou sice tolik vidět. Ale přesto se jich velice ráda zbavuji.
Už jsem zkoušela depilační krém na obličej - část chloupků možná zmizela, ale taky se i něco objevilo - pupínky!
Takže jsem vyzkoušela voskové pásky (už ani nevím od jaké značky), no zkrátka tenhle pokus taky nevyšel. Tentokrát jsem sice neolezla, ale ani chloupky "neslezly".
Tak jsem přestala chodit po drogeriích a vyhazovat zbytečně peníze a zkusila "poradce Googla" .
Našla jsem mnoho článků , kde se psalo o depilačních krémech, voscích…
Bla bla bla, zkrátka nic nového.
Ale pak jsem našla něco jiného, něco o čem jsem slyšela (viděla?) poprvé. Psalo se v něm o depilaci cukrovou pastou. (Teď už to není žádná novinka)
No, jednoduše to zkrátím..
Cukrová pasta zabrala, jsem s ní spokojená. Lze zakoupit, ale i vyrobit doma.
Je přírodní, takže nedráždí pokožku. A chloupky trhá na 1*!

Hormonální jóga

17. května 2014 v 13:06 | Dolly Marseille |  Dívčí svět
Před pár týdny  jsem si prohlížela časopis a našla v něm zajímavý článek, o ještě
zajímavějším cvičením. Článek mě zaujal hlavně tím,
že v něm byly vypsané mé potíže, s kterými se potýkám. A že díky tomu
cvičení je možnost zbavení se potíží. Seznam vypsaných potíží se týkal nejen
mě, mladé holky. Ale také starších žen, tudíž je jasné, že cvičení nebude nijak
extra fyzicky náročné.. Takže proč ho nevyzkoušet?
…O co tedy jde? 

Hormonální jóga

Za vznik může brazilka se jménem Dinah Rodriguez, díky její více jak 25ti leté práci.
Která již oslavila 86. narozeniny.( Pokud si ji "vygooglite", zjistíte, že na tom cvičení opravdu něco bude, už jen podle jejího vzhledu.)

Pro koho je Hormonální jóga vhodná?
Cvičení není nijak závislé na věku.
Pomáhá s problémy způsobenými nevyrovnanou hladinou ženských hormonů.
Je vhodná pro diabetiky typu II a I.

S jakými potížemi pomůže?
  • PMS - premenstruační syndrom
  • cysty na vaječnících
  • bolestivá, nepravidelná, silná či ztráta menstruace
  • zeštíhlení, zpružení těla
  • nedostatečná činnost štítné žlázy
  • únava, málo energie
  • akné, suchá pleť, padání vlasů a lámavé nehty
  • nespavost
  • při snaze o otěhotnění
  • deprese, emocionální nestabilita
  • migrény, návaly horka
  • po vysazení antikoncepce na srovnání hormonální hladiny
  • osteoporóza (řídnutí kostí)
  • inkontinence (samovolný únik moči)
  • nízké libido (snížení sexuálního apetitu)
  • syndrom karpálního tunelu
Pomáhá také ke správné funkci těla, posilovat imunitu a omlazovat tělo.

Cviky jsou jednoduché, zaberou vám 30 minut, nejlépe každý den, jinak alespoň 3-4 týdně.
TADY stáhnete cviky.
Myslím, že není třeba toho víc psát, nejdůležitější je komu pomůže a hlavně s čím.
Hormonální jógu necvičím dlouho, tudíž výsledky nemůžou být ještě nijaké.
Ale i přes krátký čas mi cvičení pomohlo s bolestivou menstruací.
A už jen po tom cvičením se cítím plná energie.
Proto doporučuji.


Raději pátý rok přeskočit.

15. května 2014 v 17:35 | Dolly Marseille |  Článek na téma

Minulost

Každý máme z dětství nějaké vzpomínky. Někdo si jich pamatuje více, jiný méně. Některé jsou krásné, nebo také ošklivé. Když je člověk starší, tak na dětství vzpomíná a strašně rád by se vrátil do dob, kdy byl ještě malé, bezstarostné dítko. Ale jsou tu lidi, kteří by se do těchto dob nikdy nevrátili a jsou rádi, že jsou za nimi. Jako třeba já.. Tenhle článek nepíši proto, aby mě někdo litoval, nebo tak něco. Jen chci ukázat lidem, kteří zažili v dětství nepěkné věci, že nejsou jediní. Je potřeba zahodit minulost za hlavu a jít dál. (I když samozřejmě zapomenout nejde. Na to hnusné, co si člověk zažije, nikdy nezapomene.)

Začalo to všechno vlastně normálním dnem. Už si nepamatuji přesný datum, ani velice měsíc. Ale podle počasí, které probíhalo, vím, že to mohlo být v březnu či květnu… Jako každé pětileté dítě jsem chodila do školky. Máma mě do ní zavedla. Pomohla mi převléknout se do zástěrky a bačkůrek. Poté se semnou rozloučila a řekla mi, že mě nevyzvedne "po o", ale až po svačince. Tudíž to znamenalo, že budu muset ve školce spát, což jsem nesnášela. (Vzpomínáte si někdo na "po o"? J) Průběh ve školce si už nepamatuji. Pamatuji si jen, že jsem dojídala poslední sousta druhého chodu a v tom za mnou přišla paní učitelka s tím, že jdu domů. Byla jsem strašně šťastná, že nemusím ve školce spát a utíkala jsem k mojí skříňce, která měla obrázek s konvičkou. U skříňky na mě čekal můj táta. Usmíval se a řekl mi, že pojedeme na výlet. - K babičce, kde bydlela i moje sestřenice s bratrancem. Vůbec mi nepřišlo divné, že přišel on a né máma. Proč by taky jo, že? Bylo mi pět.. Starala jsem se jen o to, že nemusím ve školce spát a místo toho si budu hrát se sestřenicí. A navíc to byl můj táta, nebyl to nikdo cizí. Těšila jsem se, že si užiji den. Jenže to jsem nevěděla, že to nebude jen jeden den..
A ani týden, ale měsíce..

Nic, co se kolem mě dělo mi nepřišlo nijak zvlášť divné, ani to, proč nechodím do staré školky, ale do školky, která byla ve městě, kde babička žila. Ani to, proč vlastně u babičky bydlím. A kde je máma? Ani tuhle otázku jsem mému otci nepoložila . Několik týdnů jsem mámu neviděla. Až jednoho dne, ale ani jsem s ní nepromluvila. Protože nám to nebylo umožněno. Otec ji nepustil do domu babičky. Jen jsem ji z okna zahlédla. A tohle se odehrálo několikrát. Pokaždé jsem ji viděla jen s okna a vrukou měla nějakou hračku. Po nějaké době přišel den, kdy jsem ji konečně viděla tváří v tvář. Toho dne nebyla sama. Byla s nějakými pány - policajty v civilu. Přišla ke mně .. Pamatuji si, že brečela, ale snažila se chovat jako, že je vše v pořádku a smála se přes slzy. Předala mi panenku a můj oblíbený časopis s Dádou Patrasovou. Po předání mě chytla za ruku a chtěla jít semnou k autu, u kterého stáli ti páni policajti, kteří nebyli zrovna ve službě. Jenže pak se odehrálo peklo, ale zároveň jakoby někdo vzal ovladač a zmáčkl tlačítko "zrychlení". Začal křik, všichni kolem mě křičeli - otec, matka, babička a ti dva páni. Otec mě vytrhl z máminé ruky a "předal" moji ruku babičce, která mě odvedla do domu. Chvíli jsem z toho byla strašně vystresovaná, ale za chvíli mě z toho stresu dostala panenka od mámy. Po tomhle incidentu jsem mámu dlouho neviděla. Otec mi pořád nosil hračky ,bylo jich spousty a byly od mámy. Na nějaký čas se všechno uklidnilo. A já si vlastně zvykla na žití jinde, na novou školku, prostě vše jsem brala tak jak je.
U babičky a s tátou jsem byla šťastná a na mámu ani nemyslela. Nevím čím to, že jsem na ni ani nepomyslela, možná to bylo tím věkem.
No, ale máma na mě samozřejmě nezapomněla a ukázala se. Otci nejspíš došlo, že nemůže jen tak odstřihnout dítě od matky. Nebo, že by zabralo něco jiného? (Policie, soud..?) To nevím.. Zkrátka šli jsme já, máma a on do restaurace. V restauraci vše probíhalo v míru. Všichni tři jsme se smáli a smáli. Pak si, ale táta potřeboval oskočit. A tak tedy šel. V ten moment máma využila situace, popadla mě za ruku a utíkala. Já nechápala, myslela jsem si, že je to nějaká "hra", jako na "honěnou, schovávanou.. " No a máma to dokázala! Dostala mě stejným způsobem zpět k sobě, jako to udělal táta. "Ukradla si mě." Ale tímhle to neskončilo, táta se snažil dostat mě zpátky. Ale to už se mu nepovedlo.. Znovu jsem se vrátila do svého rodného města s mámou, a také do své staré školky.

Já i máma jsme po nějké době otci i babičce osdpustili a už nikdy o tomhle nepromluvili.