Follow me on: DOMODI | ASK.fm

Leden 2014

Můj vysněný život.

9. ledna 2014 v 18:18 | Dolly Marseille |  Dolly Marseille
Znáte ten pocit, když ulehnete do své postele, zavřete oči a v hlavě se vám promítají myšlenky. Představujete si různé věci, hezké chvíle, které by jste chtěli zažít...
Po přečtení tohohle článku si budete nejspíš o mně myslet, že mám velice vysoké nároky na život, velkou fantazii velmi nesmyslný a nesplnitelný sen….A nevím, co ještě. Ale co.. snít není přece špatné, je to krásné alespoň v hlavě žít svůj vysněný život. :)

|Psychologie| - Můj příběh

7. ledna 2014 v 15:20 | Dolly Marseille |  Článek na téma

PSYCHOLOGIE - Můj příběh

Zdravím :) Je tady další pondělí a s ním přichází nové téma týdne, které nese název Psychologie.
Ale.. To jsem prostě já, která vždy musím vyčnívat z davu( nepochopte to tak, že bych za každou cenu chtěla být něco víc, než ostatní, to samozřejmě ne.:)), a proto trošku pozměním téma, ale s psychologií samozřejmě souviset bude. Tedy hlavně s těmi, kteří se touhle vědou zabývají. Chci se podělit o svůj příběh a mé zkušenosti s psychology.


CO JE PSYCHOLOGIE ? Ať je tedy něco k tématu..
- Je to věda, která zkoumá chování lidí.
- Člověk zabývající se touto vědou, je označován jako psycholog.

Tenhle příběh je podle skutečnosti, podle mé skutečnosti, bohužel. Se vším co se událo v mém životě, jsem nyní smířená. Beru to tak nějak jakože.. nikdo nemá dokonalý život, takový prostě život je a bude.
Když jsem byla malá (6 let) moji rodiče se často hádali. Můj otec hodně pil a moje matka už to nemohla dál snášet. Pořád se hádali. Matka měla z něho nervy natolik v prde**, že se chtěla i zabít. Ze všeho nejhorší bylo to neustálé přetahování se o mě. A ještě když se mě zeptali s kým chci být. Ani s jedním! Ale s oběma! Což samozřejmě nešlo, protože si už nerozuměli a otec se odstěhoval ke své nové přítelkyni. Nějak jsem se po čase smířila s tím, že už nejsou spolu a měli mě ve střídavé péči. Poté přišla další rána a to moje sestra, kterou vlastně už ani jako sestru neberu, jelikož jsem ji neviděla pěkných pár let. Hodně s ní mlátila puberta začala brát drogy, utíkala z domu, kradla a tahala se, se samými pochybnými lidmi. Její chování bylo naprosto příšerné.Díky téhle zkušenosti nesnáším drogy a lidi, kteří je berou se mi natolik hnusí, že jim nepřeji nic jiného, než aby na to chcípli.(Jinak to napsat ani nemůžu.) . Když byla máma na noční, "sestřička" využila chvíle a utekla a mě samozřejmě nechala doma, mě 7miletou holku. Vždy, když byla máma v práci, sestra si pokaždé dovedla nějakého kamaráda či kamarádku k nám domů. Byli to opravdu samí lepší lidé, kteří byli úplně bez mozku. Už jenom proto, že mě učili třeba kouřit. Já byla malá, bez rozumu a tu cigaretu jsem si vzala (dobrovolně) a oni se nad tím bavili, že jsem tak malá a kouřím cigarety. Jednoho dne si pro ni přijeli policajti , že ji odvezou do pasťáku. Sestru nenapadlo nic jiného než se zavřít v koupelně. Brečela a prosila mámu o další šanci. Poté rozbila skleněnou vázu a vyhrožovala, že se podřeže. Policajti museli zakročit a vykopnout dveře a odvezli ji. Událo se za moje dětství hodně špatných chvil. Zkrátka zažila jsem si toho hodně a už jsme to nějak nezvládla a musela začít chodit k psycholožce, jelikož jsem měla ze všeho strach. Bála jsem se vody, lidí, větru, bouřky, jezdit autobusem, mravenců a dokonce i hloupé lžičky na polévku. Přišla jsem o sestru a napůl o otce a kvůli tomu jsem se bála mít doma i nějaké zvířátko, měla jsem strašný strach, že se mu něco stane a přijdu i o něj. Díky paní psycholožce jsem se z toho všeho dostala. Jelikož jsem mi bylo 7 roků, tak i tak semnou paní psycholožka jednala. Hrála semnou různé hry a u toho se mě opatrně ptala na různé otázky. Chodit k psychologovi není nic špatného, nic za co by se měl člověk stydět.Takže pokud máte z něčeho strach, někdo vám ubližuje, nerozumíte si se spolužáky, určitě se nebojte a vyhledejte pomoc od psychologa, pokud nepomůže někdo blízký.